Platební kalendář

V některých případech může být praktické využití platebního kalendáře jako daňového dokladu. Tento článek upozorňuje na některá úskalí platebního kalendáře a na některé pověry spojené s použitím tohoto druhu daňového dokladu. Z hlediska právní úpravy se přitom tohoto druhu daňového dokladu nedotkla ani poslední rozsáhlá tuzemská novela zákona o DPH daňovým balíčkem 2019 od 1.4.2019, ani žádná z dalších novel vč. novely od 1.10.2021.

Platební kalendář je vhodné využít např. u dodávek tepla, elektřiny, plynu (i když v případě prominutí DPH u dodání elektřiny a plynu v období od 1.11. do 31.12.2021 použití platebního kalendáře spíše zkomplikovalo život) a vody, na které jsou hrazeny zálohy a které jsou pravidelně zúčtovávány, např.:

1) Platební kalendář je daňovým dokladem, pokud

a) obsahuje náležitosti daňového dokladu,

b) osoba, pro niž je uskutečňováno zdanitelné plnění, poskytuje úplatu před uskutečněním zdanitelného plnění a

c) je na něm uveden rozpis plateb na předem stanovené období.

(2) Platební kalendář nemusí obsahovat den uskutečnění plnění nebo den přijetí úplaty.

Oproti "běžnému" daňovému dokladu tedy platební kalendář obsahuje rozpis plateb (v daném případě jednotlivé měsíční zálohy; protože pojem "rozpis plateb" není nijak definován, nemuselo by být uvedení splatnosti jednotlivých záloh povinnou náležitostí platebního kalendáře, ale logicky bude rozpis měsíčních záloh obvykle uveden včetně jejich splatnosti). Na platebním kalendáři nebude uveden den uskutečnění plnění ani den přijetí úplaty - je to logické, protože tyto údaje nejsou známy v okamžiku vystavování daňového dokladu (k uskutečnění plnění dojde až v okamžiku odečtu příslušného měřícího zařízení a toto datum není předem známo a pochopitelně nemůže být ani známo, kdy bude úplata připsána na účet dodavatele).

Uvedený případ se týkal dodávky plynu, tzn., že ze záloh připsaných na účet dodavatele v období od 1.11. do 31.12.2021 nebyla přiznávána daň a ani nemohl vzniknout nárok na odpočet daně (byť byla DPH na platebním kalendáři uvedena). 

Platební kalendář a datum povinnosti přiznat daň

Zásadním problémem platebního kalendáře je skutečný den úhrady příslušné úplaty, tedy dan, kdy dodavatel přijme úplatu - je totiž den povinnosti přiznat daň uváděný v kontrolním hlášení. V případě platebního kalendáře je pro posouzení limitu 10 tis. Kč rozhodující součet všech plateb uvedených na platebním kalendáři - pokud součet všech částek včetně daně uvedených na platebním kalendáři přesáhne 10 tis. Kč, uvádí jej odběratel v části B.2 kontrolního hlášení.

Pokud jsou jednotlivé platby hrazeny přesně podle data jejich splatnosti (obvykle na platebním kalendáři uvedeném), nepřináší v praxi platební kalendář zásadní problémy - ponecháme-li stranou, že odběrateli je známo datum, kdy byla platba odečtena z jeho účtu, a nemusí mu být známo datum, kdy byla platba připsána na účet dodavatele. U kontrolního hlášení se proto postupuje tak, že odběratel jako datum povinnosti přiznat daň uvádí den, kdy byla úhrada odepsána z jeho účtu, a dodavatel datum, kdy byla připsána na jeho účet. Z praktického hlediska není vhodné, aby jednotlivé platby byly splatné na konci resp. začátku kalendářního měsíce - potom by se mohlo např. stát, že platba bude odepsána z účtu odběratele na konci května a dodavateli bude připsána až na začátku června a nárok na odpočet daně by tak z této úhrady vznikl až v červnu (byť by na platebním kalendáři byla např. uvedena splatnost 31.5.).

V praxi však často dochází k tomu, že rozpis plateb uvedený na platebním kalendáři není dodržován.

Nejsou-li jednotlivé úhrady hrazeny přesně podle rozpisu plateb uvedených na platebním kalendáři, je třeba z hlediska uplatnění odpočtu daně dodržet určitá pravidla. Na jednu stranu je třeba dodržet zásadu, že nárok na odpočet nemůže vzniknout dříve, než vznikne daňová povinnost dodavateli. Na druhou stranu nedodržení rozpisu plateb ještě automaticky neznamená, že by nebylo možné platební kalendář využít jako daňový doklad a že by dodavateli vznikla povinnost vystavit na úhrady přijaté v rozporu s rozpisem plateb samostatné daňové doklady.

Zásada č. 1 - nárok na odpočet nemůže vzniknout dříve, než vznikne daňová povinnost dodavateli

Podle platebního kalendáře má být uhrazena příslušná částka vždy k 10. dni kalendářního měsíce. Platba za 01/2022 však není uhrazena v říjnu, ale až 10.2.2022 spolu s únorovou platbou.

V tomto případě nevznikla za 01/2022 dodavateli daňová povinnost, protože zdanitelné plnění ještě nenastalo a úplata nebyla v 01/2022 přijata. Daňová povinnost dodavateli vznikne až za 02/2022 a to z obou plateb. Tzn., že nárok na odpočet z úplaty za leden nemůže odběratel uplatnit za 01/2022, ale až za 02/2022 (dále může současně uplatnit i odpočet z úplaty za 102/2022, protože bude v 02/2022 připsána na účet dodavatele).

Zásada č. 2 - platební kalendář je daňovým dokladem i tehdy, pokud je hrazeno po datu splatnosti, pokud dojde k úhradě do data uskutečnění zdanitelného plnění

Jestliže má být podle platebního kalendáře uhrazena příslušná částka vždy k 10. dni kalendářního měsíce a platba za 01/2022 nebyla uhrazena v lednu, ale až 10.2.2022 spolu s únorovou platbou, a k odečtu měřícího zařízení dojde až v dubnu 2022, tak je platba za 02/2022 provedena před uskutečněním zdanitelného plnění a nejsou porušeny podmínky § 31a odst. 1 písm. b) - vystavený platební kalendář je tak stále daňovým dokladem.

V tomto případě tedy není důvod k nějaké opravě platebního kalendáře nebo k vystavování dokladu na přijatou úplatu.

Používání platebního kalendáře může přinést praktické problémy např. z hlediska vykazování v kontrolním hlášení. Může to být způsobeno  nepřesností - dodavatel vykáže úhradu k datu připsání na účet a odběratel k datu odepsání ze svého účtu, což je sice finanční správou považováno za správný postup (viz odpovědi ke kontrolnímu hlášení), ale může to vést k výzvám ohledně správnosti podaných kontrolních hlášení. Často však problém vznikne z neznalosti odběratele, který danou úplatu nevykáže podle skutečné úhrady, ale podle splatnosti uvedené na platebním kalendáři, nebo se (v případech, kdy není hrazeno podle platebního kalendáře) domáhá vystavení dokladu na přijatou úhradu.

Platební kalendář může přinést i další praktické problémy např. v případě změny sazby daně - tato změna totiž nemusí být v okamžiku vystavování platebního kalendář známa.